Cesta (nejen) k Evám
před více než 15ti lety u mě zájem o figurální sochařství vystřídal zájem o malbu, i když nejprve šlo jen o takový nevyhraněný relax. Vážněji a zvolna jsem médium malby objevoval. Velkým zlomem v tomto ohledu byla pro mě návštěva vídeňské Albertiny v roce 2006; tady jsem poprvé naživo uviděl kresby a malby Egona Schielleho. Od té doby mě Schielle nenechává v klidu, ovlivňuje zejména mou kresbu a malbu. Oslovuje mě hlavně zajímavou mírou stylizace lidských tváří i provokativních aktů v pohnutých pozicích. Nejde mi tolik o Schiellem zdůrazňovanou sexualitu, která by byla za hranou přijatelného i dnes, v roce 2022. Zajímá mě hlavně silný výraz, zajímají mě především zobrazované pocity. Zvláštní melancholie ve tvářích, zjitřená emocionalita, neobvyklé barevné tóny.
Všechny své zobrazované dívky a ženy označuji jako Evy. Nejsou to bytosti ani šťastné, ani nešťastné. Je na divákovi, jak je v tom kterém konkrétním okamžiku uvidí, jak vyhodnotí svůj aktuální vjem, jak ucítí jejich citové rozpoložení.
Na cyklu EVY! jsem začal pracovat na jaře roku 2020, ovlivněn knihou Sigmunda Freuda Nespokojenost v kultuře. Tato kniha se pro mě stala až téměř jakousi biblí, cítím potřebu se k ní vracet. Po prvním obecném souboru připravuji další části zmíněného cyklu, které ponesou názvy Zbytečné oběti, Krása všednosti a Lítost z nevšednosti. I v nich půjde zejména o vyjádření emocionálních nábojů.
Na výstavě v Artičoku bude premiera druhého souboru s názvem zbytečné OBĚTI obsahující 22 maleb. Nepůjde již o bezejmené tváře a snad povedou i k určitému zamyšlení k porovnání zde bude i několik maleb z prvního souboru…
Být umělcem je prosté,… je jen těžké být prostým.
Lukáš Bezvoda